Décalages

Décalages – divadlo v pohybu založila česko-francouzská dvojice Seiline Vallée a Salvi Salvatore v roce 2007 v Praze.

Oba umělci se setkali v rámci svého angažmá v Divadle Continuo, jehož byli několik let nedílnou součástí. Jejich nejvýraznějším projektem v rámci tohoto souboru se stala diváky i kritikou vysoko ceněná inscenace „Letokruhy".

Inscenace souboru Décalages vycházejí z principů nového francouzského cirkusu s důrazem na vzdušnou akrobacii, kterou propojují s fyzickým, pouličním, loutkovým i klasickým divadlem. Výsledkem divadelní transpozice je poetický vizuální jazyk na rozhraní vzdušné akrobacie, tance, scénografie a činohry. Seiline Vallée a Salvi Salvatore se vzdušné akrobacii věnují již řadu let a v tomto oboru patří ke špičce ve střední Evropě.

„Výkony Seiline Vallée a Salviho Salvatora představují u nás jedinečný výraz v kategorii tzv. nového cirkusu, předčí ale většinu zahraničních vzorů. Výkony při vzdušné akrobacii na látkových závěsech odvádějí oba herci s nevídanou lehkostí...“ (J.P.Kříž, Xantypa, Letokruhy)

Snahou souboru je tvořit inscenace, vycházející ze skutečného života a konkrétních situací. Během čtyř let existence Décalages vznikly čtyři inscenace: Posedlost (2007, režie: Irina Andreeva), TaBALADA (2008, režijní a dramaturgická spolupráce: Zoja Mikotová), Bez Země (2009, režie: Véronic Joly) a Na Větvi ! (2011, režie: Pierre Nadaud). Nejnovější projekt Na Větvi ! vznikl

V práci souboru, jenž svá představení prezentoval v mnoha evropských zemích, hraje významnou roli prolínání žánrů a kultur. Inscenace Décalages mají úspěch jak doma, tak za hranicemi, o čemž svědčí řada ocenění: (např. 2006 - Letokruhy- Grand Prix Perla Sasiadow na mezinárodním divadelním festivalu v Lublinu, Polsko; 2007 - Posedlost - Cena diváků na mezonárodním festivale alternativních divadel Tempus Art, Rožňava, Slovensko nebo 2010 - TaBALADA - Zvláštní cena za "výjimečnou poetiku" v inscenaci TaBALADA v rámci festivalu Teatrów Europy Środkowej „Sąsiedzi” v Lublinu)

„...herci stvořili v Letokruzích svůj vlastní svět, propojují realitu s fantazií, objevili existencionální rozměr divadla. Dokážou létat do nebes i hledět do hrobu, dokážou se vznášet u stropu i smutně sedět na palandě, dokážou snít o věčnosti i vědět o smrti. Takové divadlo a taková tvorba vždycky stojí za to. „ (Vladimír Hulec, Time IN, Letokruhy)

Více informací najdete na stránkách divadla.